Kdo je Hanylou?

Hanylou jsem já. 🙂 Jmenuji se Lucie a jsem žena, co má ráda krásné, stylové, originální a zároveň praktické věci. Jsem také manželka a maminka dvou úžasných dětí.

Mým třetím dítětem, které miluji a věnuji mu svou pozornost už téměř 7 let, je šití. 

Šití je můj relax. Můj koníček, který mě naplňuje, a při kterém zapomínám na všechny starosti a jsem sama sebou.

Když přemýšlím, jak to vlastně všechno začalo, vybavují se mi mé dětské pokusy o různé ruční práce. Pokusy o pletení, háčkování, navlékání korálků nebo drhnutí náramků z bavlnek. Vše mi celkem šlo, ale po pár měsících mě většinou zápal pro věc opustil. Nebyla v tom ta pravá vášeň, která by mě zcela pohltila.

Šití !!!

Dnes, při každé příležitosti, kdy mi děti dovolí,sedím ve svém vymazleném šicím koutku a nořím se do svého světa látek a tvoření. Zapnu si světla, na stole mi voní kafe, po ruce mám svůj vychytaný šicí box plný nezbytností, dva vysněné šicí stroje, prostě nádhera!  Zasním se… konečně zase můžu být jen sama sebou a sama za sebe… 🙂

Pouštím si oblíbenou hudbu a začínám pomalu obkreslovat připravený střih na látku, kterou jsem k tomu účelu dlouho vybírala. Po těch letech vím přesně, co mám dělat.  Stříhám a sešpendluji…jsem ve svém živlu. Zapínám šicí stroj a do příjemných rytmů Moonligt sonaty zavrčí můj šicí stroj pravidelnými stehy. Ještě párkrát a je hotovo. Prohlížím si svou práci a jsem spokojená. Tohle mi dělá dobře! 🙂

Dlouhé roky jsem obdivovala každého, kdo uměl šít. Zdálo se mi, že musí být hrozně těžké se to naučit, nevěděla jsem jak, neměla jsem šicí stroj, neznala jsem látky, ani postupy. A neměla jsem se koho zeptat. Měla jsem takový respekt a strach z šití, že jsem se o to raději ani nepokusila.

Jednoho dne jsem se rozhodla si svůj sen konečně splnit a koupila jsem si šicí stroj. Mé prvotní nadšení z nového stroje vystřídala frustrace, když jsem se neskutečně dlouho snažila přijít na to, jak dostat spodní nit na šicí plochu. Po tom, co se mi to konečně podařilo, jsem si z posledních sil ušila povlak na polštář, ale nedopadl ani z daleka podle mých představ. To mě odradilo a naplno přesvědčilo o tom, že sama se šít nenaučím.

Víte, jsem tak trochu perfekcionista... Můj problém je v tom, že chci mít svůj výsledek vždy perfektní, ale mám obrovský strach, že to nezvládnu nebo látku zkazím. Svůj záměr proto raději odkládám do doby, než budu přesvědčená o tom, že věc dokonale ovládám.

Následujícího půl roku jsem tedy kolem stroje jen obdivně obcházela a další šití jsem odložila, až se najde někdo, kdo mě šít naučí.

Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem se přihlásila do svého prvního kurzu šití. Měla jsem štěstí na zkušenou a trpělivou lektorku, která mě provedla úskalími mých prvních stehů. Díky ní jsem překonala svůj strach z šití. S její podporou jsem ušila svou první sukni, která je dodnes ozdobou mého šatníku.

Od doby mých šicích začátků uplynulo hodně času. Postupně se mi šití dostávalo víc a víc pod kůži. Načetla jsem si spoustu teorie z dostupných zdrojů, seznámila se postupy a látkami. Šití se mi stalo opravdovou vášní a odreagováním.

Dnes, když děti potřebují funkční kalhoty na ven, nákrčník, tepláčky, spací pytel nebo zavinovačku, prostě jim je ušiju. Stejně tak, pokud si chci ušít něco jedinečného na sebe, nebo jen obyčejnou kosmetickou taštičku, sednu ke stroji a tvořím.